Jedním pro mě hodně příjemným zpestřením života tu,  byla návštěva mé rodiny. Naši dorazili v neděli 26.10. dopoledne s autem nacpaným až po střechu. Objednal jsem si dovoz několika maličkostí a trochu málo dobrot na přilepšenou, ale netušil jsem, že to naši pojmou až tak monstrózně. V autě už moc volného místa nezbylo, Péťa neměla vzadu pomalu kam dát nohy a kufr volal po káře. Po zdárném dokončení velké stěhovací akce a přenesení všech věcí na pokoj, přišla konečně volná chvilka na přivítání a na dobrý oběd.

Po jídle jsme si udělali celoodpolední procházku po Großer Garten a po centru města. Okoukli a prošli jsme téměř všechny drážďanské památky a užívali jsme si poměrně vydařeného počasí. Bohužel jsme ale netušili, že to bude jediný den, kdy bude pěkně a nebude nás sužovat déšť. Na kolej jsme se vrátili až za tmy a při večerním filmu jsme dali odpočinout našim uťapkaným nožkám.

V pondělí jsme měli v plánu navštívit Schloß Pillnitz a další nedaleké labské zámky, ale pro škaredé, deštivé počasí jsme nakonec část dne strávili nakupováním v Elbe-Parku. V podvečer déšť ustal a tak jsme ještě vyrazili na prohlídku nočních Drážďan. Při procházce Neustadt, cestou po mostech přes Labe a v historickém centru jsme se kochali krásně nasvícenými památkami, které působí rázem úplně jiným dojmem než přes den a rozhodně stojí za to, si je jít za tmy prohlédnout. Pondělní večer jsme zakončili posezením v jedné restauraci na Hauptstraße, kde jsme si dali kafe a zmrzku a večer se nám pak dobře usínalo.

V úterý už jsme neměli na procházky tolik času a navíc bylo pořád ošklivé počasí, ale i tak jsme stihli projít trojici zámků Elbschlösser a k nim přilehlé zahrady. Po poledni jsme si dali oběd,  chvilku jsme popovídali u čaje a najednou bylo tolik hodin, že jsem musel vyrazit do školy na hodinu němčiny a naši zas zpátky k domovu.

Celé ty tři dny děsně rychle utekly a mně nezbylo nic jiného, než si jít udělat do kuchyně rozpis věcí na to, co budu kdy jíst, aby se mi nic z toho kvanta dovezených dobrot nezkazilo a při tom jsem trochu posmutněle rozmýšlel, kdy že zas za mnou nějaká další návštěva přijede.