úterý 24.2.2009
Palačinkový večer
Tento týden končí masopust (německy Fasching), což je čas, kdy se tady, a obzvlášť pak v Bavorsku, pořádají velkolepé oslavy. V Anglii na masopustní úterek slaví Pancake Day (palačinkový den), což je prakticky ten samý svátek, akorát se při něm, jak název napovídá, pečou palačinky a tolik se při oslavách neskotačí.
Jedna anglická kamarádka přišla tedy s návrhem, jestli bychom si něco podobného neudělali i my tady na koleji. Nakoupili jsme nějaké zásoby a v počtu sedmi lidí jsme se, po vyřešení pořadatelského problému, sešli nakonec u Magdy na pokoji, což mi vyhovovalo, protože jsem to měl jen o patro výš. Po čtyřech hodinách zápolení v kuchyni jsme se konečně dočkali a mohli jsme si vychutnat palačinky na mnoho způsobů. V prvním kole byly palačinky podávány se směsí kuřecího masa se zeleninou, pak následovaly pochoutky s vajíčkem a sýrem a jako sladká tečka na závěr se podávaly palačinky s marmeládou, borůvkami, Nutellou a zmrzlinou. No dokážete si představit větší mňamku? Ještě teď se mi sbíhají sliny, když si na to vzpomenu. Mrkněte na fotky, byla to fakt dobrota! :o)
Už se mi to tu krátí
První měsíc z nového roku je za námi a přede mnou jsou už jen poslední čtyři týdny mého pobytu tady v Drážďanech. Je to až nepříjemné, jak to všechno hrozivě letí. Jasně, že se domů už kapku těším, ale tady se pořád objevuje jedna zajímavá akce za druhou, které bych rád navštívil nebo omrknul a toho času je už žalostně málo. Abych zvládnul alespoň to, co mě táhne nejvíce, vypsal jsem si na malý lísteček seznam zajímavých akcí a teď už si jen odškrtávám. Na tenhle víkend se mi sešly hned 3 záležitosti.
V pátek večer jsem se vypravil do hokejové Freiberger-arény, kde místní Dresdner Eislöwen hráli zápas 2. Bundesligy proti Wildwings Schwenningen. Zápas to byl celkem pohledný, úrovní srovnatelný s naší lepší první ligou a i přesto, že se domácí v tabulce pohybují někde kolem předposledního místa, byla hala slušně zaplněná a domácím fandily skoro tři tisícovky diváků. Měl jsem kliku, že jsem se trefil do zvlášť dramatického utkání, a tak jsem za 5€ shlédl snad vše, co v hokeji jde. Po na obou stranách šancemi nabité základní části, která skončila nerozhodně 2:2, se prodlužovalo a když ani v nastavených pěti minutách gól nepadl, přišly na řadu nájezdy. Ani zde se žádnému z týmů nechtělo zápas ukončit, a tak se rozhodlo až v sedmé dvojici penalt. Bohužel pro domácí, zápas skončil výhrou Schwenningenu. I tak jsem ale ze zápasu odcházel spokojen a pokud mi to vyjde, rád bych se na hokej ještě alespoň jednou vypravil.
Na sobotní den jsem si naplánoval velký úklid. Z velkého úklidu se ale záhy stal jen malý, páč jsem zjistil, že nám od čtvrtka ještě pořád nezačala téct teplá voda. Bohužel je tomu tak ještě i teď, v pondělí dopoledne, kdy článek píši a věřte, že to mytí v ledové vodě není moc příjemné. Ještě, že se budu moct dnes večer po tréninku osprchovat v hale! Ale zpět k sobotě… Když jsem tedy trochu poklidil, vyrazil jsem na druhou odpolední na sraz s dalšími erasmus-studenty a společně jsme navštívili místní Technické muzeum. S tím pražským se to, co do velikosti a hodnotnosti exponátů, nedá moc srovnávat, ale i tak jsme si tu přišli na své a docela jsme se vyblbli. Výstava byla koncipována podobně jako ta v místním Hygienickém muzeu, a tak jsme si mohli plno věcí vyzkoušet a osahat. Nejvíce času jsme strávili nad hlavolamy a s otevřenou pusou jsme pak jen zírali a malé děti, které po nás dokázali ten samý úkol vyřešit během několika vteřin nebo minut a nám se to kolikrát ani nepodařilo. V muzeu jsme strávili celé odpoledne a prohlídku jsme pak zakončili výstupem na muzejní věž a zde pohledem na večerní Drážďany. To už nám ale každému škrundalo v břiše hlady a rozprchli jsme se na večeři.
Neděle u mě probíhala poklidně a trochu i studijně. Pustil jsem se do posledních úkolů na německou gramatiku a celý den jsem se těšil na šestou večer, kdy jsme měli smluvený sraz u Anny a na programu bylo společné vaření večeře. Na koleji v Zellescherweg se sešlo 7 hladových a společně jsme se pustili do díla. Po dvou hodinách zápasení u plotny jsme si pochutnali na výborném kuřecím vývaru s nudlemi, po kterém následovaly těstoviny se sýrovou omáčkou a kousky kuřecího masa. Na doražení jsme si smlsli na vanilkovém pudinku s piškoty. Všichni jsme se pak olizovali až za ušima a od stolu jsme ani nemohli odvalit. Pro velký úspěch jsme se domluvili, že se vaření bude muset v brzké době zopakovat a vypadá to, že v menu bude pravý ruský boršč.
Několik málo fotek z víkendu ZDE
úterý 13.1.2009
Noční pečení bramboráků
Asi bych se tu o téhle akci neměl moc rozepisovat, aby se na mě maminka nehněvala, ale doufám, že mi to protentokrát odpustí. Ostatně by byla velká škoda na tohle veselé setkání zapomenout a nenapsat o něm ani řádku.
Začalo to, jak jinak, než úplně nevinně. Celý večer jsem seděl u úkolu z němčiny a už jsem toho měl plné zuby. Když jsem ho kolem půl jedenácté konečně dopsal, řekl jsem si, že se odměním a dovolím si vycházku do nedalekého klubu CountDown, kde se ten večer konala portugalská párty. V klubu tentokrát moc lidí nebylo, ale i tak zábava rozhodně nevázla. Během několika minut jsme naučili několik německých kamarádů Macháčka a prakticky celý večer jsme vrhali kostky jako o život.
Když se kolem půl druhé začala společnost rozcházet, domluvili jsme se společně s Magdou, Tomášem a Markétou, že by se hodilo něco dobrého do žaludku a že se tedy přesuneme na kolej a uvaříme si nějakou dobrotu. Zvítězily nakonec bramboráky. Nikdo z nás s nimi neměl nikterak valné zkušenosti, ale za mého a Tomášova odborného dohledu se holkám podařilo připravit jakousi směs, která se podobala onomu potřebnému těstu a dokonce tak i voněla. Po hodině příprav se začalo s pečením a každý se nemohl dočkat okamžiku, kdy sklouzne první kousek z pánve na talíř a my budeme moct prvně ochutnat. Po drobných dochucovacích úpravách čtvrt kilem mouky, dvěma vejci a solí se už dílo zcela podařilo a strojová výroba se rozjela na plné obrátky. Trochu jsme přepískli množství brambor, a tak jsme toho napekli jako pro regiment.
Postupem času kousky z talíře mizely, a když byli všichni nacpáni k prasknutí, uvelebili jsme se v pokoji a začali jsme hrát Královské rošády, aby nám trochu slehlo a nešli jsme spát s tak plným břichem. Zvládli jsme tři hry a únava nás přepadla tak rychle a nečekaně, jako když vtrhne zima na Šumavu. Kolem sedmé ranní už zbyly síly jen na ukončení akce a rozchod k domovu a já jsem začal uklízet. Ne však proto, že by po návštěvě zbyl takový nepořádek, ale z toho důvodu, abych neusnul. Za necelé dvě hodiny jsem musel vyrazit na němčinu, a tak jsem nechtěl riskovat zaspání. Nakonec se mi povedlo vydržet a mohl jsem vyjet do školy. Cestou jsem se ještě olizoval po té naší noční dobrotě až za ušima.
pátek 9.1.2009
Herní setkání v novém roce
I v novém roce jsme se tu v Drážďanech společně sešli ve stejném složení, jako tomu bylo před Vánoci a v podobném duchu jsme začali i naše srazy. Na vánoční besídku jsme navázali dalším večírkem, při kterém se hrály hry. Tentokráte to ale nebyly Dostihy a sázky, ale rozhodli jsme se ozkoušet hry, které někteří z nás objevili pod stromečkem. Na programu tedy byly Královské rošády a Bang!. Večer se sešla šestice hravých nadšenců a nadšenkyň a netrvalo to dlouho a do barevných hracích kartiček jsme se natolik zabrali, že půlka večera byla rázem pryč. Poté jsme z Rošád přesedlali na Bang! a nechali se unášet úplně stejným způsobem. Obě hry se osvědčily a pěkně jsme se u nich pobavili – rozhodně budeme muset podobný hrací večer ještě někdy zopakovat. Ale musíte mi slíbit, že mě nevyřadíte opět jako prvního!
čtvrtek 11.12. 2008
Vánoční besídka
Poslední týden před Vánoci proběhl tady v Drážďanech velmi poklidně. Ve škole to už bylo spíše odpočinkové, o čemž svědčí i naše poslední hodina angličtiny, na kterou nám učitel přinesl na ochutnání vánoční perníčky, v konvici nám ohříval průběžně svařák a společně s druhou skupinou jsme shlédli Vánoce Mr. Beana. Každý se už těšil na svátky domů, a abychom si toto čekání zpříjemnili, dohodli jsme se, že uspořádáme takovou malou vánoční besídku. Inspiroval jsem se kapku našimi besídkami v Praze a přesvědčil jsem ostatní, že taková vánoční besídka by byla bez dárečků poloviční. A tak musel každý přijít s pěkně zabaleným dárkem v maximální hodnotě 1€, dárky se pěkně uložili pod vánoční stromek a v závěru besídky se o nadílku stříhalo. Během čekání na Ježíška jsme si stihli zahrát Macháčka a Dostihy a večer utekl jako voda …a najednou to přišlo! Ne, nebojte, žádné zašramocení v komíně, žádné zacinkání. Tady už jsou skoro samé dospělé děti, a tak by už na něco podobného neskočily. Prostě jsme si najednou řekli, že přišel čas nadílky. Začalo se losovat o dárky a v některých případech bylo při stříhání cítit ve vzduchu hodně velké napětí podle toho, jak se komu příslušný balíček zamlouval, či nezamlouval a tak o srandu a překvapení nebyla nouze. Ku podivu to vyšlo tak pěkně, že se na všechny dostalo a každý odcházel z besídky s jiskřivou radostí v očích. Snad to bylo radostné jiskření z pěkného dárku a fajn večera a ne z vypitého vínka. :o)
čtvrtek 11.12. 2008
Polský večer v Gutzkow klubu aneb krade se i v Drážďanech
Je tu již pravidelným zvykem, že tu dvakrát do týdne, vždy v úterý a ve čtvrtek, probíhají ve studentských klubech CountDown a Gutzkow večery jednotlivých zemí, při kterých studenti té příslušné země povídají ostatním kolegům a zvycích a obyčejích v jejich vlasti, připravují k ochutnání nejrůznější národní pokrmy a dobroty, ochutnávají se různé nápoje a do všeho hraje hudba, pro danou zemi typická. Ve čtvrtek se kvůli pozdnímu tréninku této akce nezúčastňuji, ale jelikož byl tentokráte na programu polský Länderabend, domluvil jsem se po sportu s mým polským spoluhráčem Adamem, že se zajedeme do klubu na chvíli podívat, že to tam poprvé omrknu a že mi povypráví, jak tu trávil on jeho studentská léta. Večer to byl vydařený, sešlo se celkem hodně studentů a kamarádů a každý si to tam užíval. Zábava zkrátka frčela na plné obrátky, ale to jsem ještě neměl ani ponětí o tom, co mě za pár okamžiků potká. Když se párty chýlila ke konci a rozhodl jsem se vyrazit k domovu, našel jsem v šatně jen po zemi poházené mé věci z tréninku a batoh nebyl k nalezení. V tu chvíli pro mě už večer zrovna dvakrát zábavný nebyl a začal jsem všechno prohledávat - bohužel ale marně. Ukázalo se, že se nějakému joudovi náramně hodil můj již spravovaný, ale přesto pořád slušný ruksak a s ním že si odnesl i slovníček, telefon s českou simkartou a klíče od koleje. Hlavou se mi honily samé černé myšlenky a naštvaný jsem byl, jak už dlouho ne. Posbíral jsem si po podlaze svých pár volejbalových švestek, všechno to zabalil do ručníku a jako Honza s uzlíčkem jsem vyrazil ke koleji a zakončil tak mou první a patrně i poslední návštěvu v Gutzkow klubu. Cestou jsem udělal ještě zastávku na policii, ale tam moc vstřícní nebyli a dozvěděl jsem se, že mám prostě fakt smůlu. Když jsem dorazil na kolej, bylo štěstí, že jeden z mých spolubydlících ještě nespal, otevřel mi a nechal mě u sebe v pokoji na zemi do rána přenocovat. Druhý den dopoledne jsem ještě protočil panenky jednou, když jsem musel u hausmeistra zaplatit 45€ za nové klíče, ale pořád jsem se utěšoval tím, že mohlo být ještě hůř, kdybych měl v ukradeném batohu i peněženku s veškerými doklady. Takhle budu muset oběhat jen pár obchodů s ruksaky a zajít za Ježíškem a poprosit ho, jestli by mi s výběrem nepomohl.
neděle 7.12. 2008
Třísvátková oslava
Začátkem prosince tu jsou všichni už dost předvánočně naladěni a každou chvíli se vyráží do města na obchůzku trhů, na různé koncerty, či jiná vystoupení a taky na nejrůznější oslavy. Jednou takovou oslavou, která nám zpříjemnila druhou adventní neděli, tedy hlavně večer a kus dalšího rána, byla “Trojsvátková party“ na koleji na Hochschulstraße. Trojsvátková ji nazývám proto, protože se nám tu sešly holky se jmény Dana, Lucka a Jitka a dohodly se, že své svátky ze začátku prosince oslaví společně. Pozvali se ti nejbližší kamarádi a u posledně jmenované Jitky jsme se večer po osmé začali postupně všichni scházet. Holky připravily pro všechny výborné pohoštění, našlo se dokonce i něco dobrého k pití, poslouchala se muzika a vrcholem večera po předání dárků bylo společné zpívání při kytaře, na kterou nám David zručně dovedl přehrát kdejakou písničku. Myslím, že budu mluvit za všechny, když řeknu, že se celá akce náramně vyvedla a pěkně jsme si ji užili. Holkám za to patří velké díky.
pátek 31.10. – 2.11. 2008
Besídka v Drážďaneh
Se Strahovem se to tu na koleji, co se společenského dění týče, nedá moc srovnávat, ale i tak se tu občas najdou rušné chvilky :)) Jedním takovým velmi příjemným zpestřením zdejšího života byla návštěva mých kamarádů z Čech, se kterými se v Praze pravidelně setkáváme na našich besídkách. Mile mě překvapilo, že se domluvilo dokonce 5 lidí (velkej Prcík, Janina, Martin a Vítek s Ivčou) a onoho pátku 31.10., kdy měla návštěva dorazit, jsem se už dlouho dopředu nemohl dočkat. Celou akci plánoval Martin, takže vše bylo perfektně zorganizováno, ale přece jen ve mně určitá míra nejistoty byla. Když jsem ale ve čtvrtek před tím, o půlnoci, obdržel od Martina potvrzovací sms, že všichni dorazí a abych tudíž sezval co nejvíce kamarádek erasmaček, nestálo už veselému víkendu nic v cestě.
V pátek večer, ani tomu snad nemohlo být jinak, přifrčela posádka vozu, provoněného vínem, s malým dvouhodinovým zpožděním. Všichni se vymlouvali na nákup zásob a na policejní kontrolu, ale moc bych jim to nebaštil. Po dlouhé cestě a po čekání byli všichni unaveni a tak jsme se posilnili výbornou večeří od zdejšího vyhlášeného kuchaře. Jídlo bylo opravdu skvělé a všichni mi ho moc pochválili – teda až na Janinu, která radši tvrdila, že nemá hlad, než aby musela na talíři zápasit s kousky uzeniny. Zbytek pátečního večera už probíhal v poklidu, v zaběhnutých besídkových kolejích. Zvesela jsme si popovídali, trochu zazpívali, někdo i tancoval a jako hřeb večera před sobotním svítáním jsme shlédli Prcíkovo krasobruslařské vystoupení u mě v pokoji.
V sobotu ráno bylo na programu brzké vstávání a dopolední obchůzka památek ve městě. Jelikož jsme ale dlouho čekali, než Prcík přinese z nedalekého krámku snídani a než nám vychladne lahodný a krásně vonící čaj, museli jsme čas naší vycházky posunout až na poledne. Svižným tempem jsme pak prošli kus Drážďan a na půl třetí jsme si to namířili k Hygienickému muzeu, kde se k nám po zbytek dne připojila i Jitka a kde jsme absolvovali prohlídku s českým výkladem na téma Člověk a jeho dobrodružství a poté jsme si ještě stihli projít výstavy Glück - welches Glück? a 2º počasí, člověk a jeho klima. Chlapík, kterého jsme na prohlídku vyfasovali, velmi rychle pochopil, že to s námi nebude mít až tak lehké, a že prohlídka bude i pro něj dosti netradiční. Občas byl v jeho očích vidět i trochu strach z toho, co přijde v několika následujících chvílích. Po několika Martinovo vydařených hláškách bylo už ke konci prohlídky znát, že s námi průvodce trochu chvátá a že už by nás chtěl mít rád z krku. Dokonce nás už ani nezkoušel z látky pro druhý stupeň ZŠ související s výstavou, jako tomu bylo na začátku prohlídky. V muzeu jsme vydrželi celé odpoledne až do zavírací doby a jelikož nám tam všem pořádně vyhládlo, rozhodli jsme, že najdeme nějakou restauraci a dáme si něco na zub. První, na co jsme narazili, byla čínská restaurace a jelikož byli všichni pro, šlo se dovnitř. Mile nás překvapila obsluha a i chuť jídel – všichni jsme si večeři pochvalovali. Teda až na Jíťu, která tvrdila, že její kachna byla moc tučná a že to nebylo nic extra. Všichni ostatní si to ale vysvětlili tím, že jí večeře nechutnala z důvodu, že nejedla předchozí večer jídlo u mě. S plnými žaludky jsme pak po večeři obešli ještě kousek města a kochali se nočním pohledem na drážďanské památky a jelikož byla celkem velká zima stočili jsme naši procházku zpět k mé koleji. Zde probíhal zbytek večera v podobném duchu jako v pátek, jen s tím rozdílem, že naše zásoby nebyly už tak železné a že všichni byli snad ještě víc unaveni, než o den dříve. No ale i tak se brzy rozhodně spát nešlo a stříhalo se o 106.
V neděli jsme už nic převratného nepodnikali a dopoledne bylo vyhrazeno na balení a loučení. K snídani nechyběl opět výborný voňavý čaj a někteří se na cestu dokonce (nebo možná radši) posilňovali i zbytky ve sklenkách z večera. Kolem oběda naskákala celá banda do Formana a za navigace velezkušeného spolujezdce Vítka a šoférování ještě zkušenější řidičky Ivči odjeli všichni zpátky ku Praze. Mě tu zbyla jen kupa veselých zážitků, ze kterých jsem poskládal tohle psaní, a strach před sousedy, kteří se na mě pak ještě týden zle dívali, když jim nebylo jasné proč jim každou chvíli nějaký blázen zvonil na zvonky. Beru to ale tak, že to byla od Martina jakási pomsta za to, že jsem mu nedopřál jeho oblíbené kafíčko, jelikož jsem nebyl dostatečně zásoben.
pátek 17.10.2008
Po třech týdnech, co jsem tady, se konečně do vedlejšího pokoje nastěhoval druhý z mých sousedů. Je to Němec a pochází ze Zwickau, takže tady moc času nepobude a na víkendy prý bude jezdit pravidelně domů. Studuje taky na TU, takže od něj mohu vyzjistit plno věcí týkajících se školy, ale dělá obor strojní inženýrství, takže se na výuce rozhodně potkávat nebudeme. Je celkem fajn a rozhodně s ním je víc řeč, než s Besarionem z Gruzie, tak to snad bude v pohodě a bude tu v tom našem kutlochu zas o něco veseleji. Už jsem si od něj vypůjčil i nějaká německá DVD, tak mohu koukat na německé filmy i s něm. titulky a můžu se zdokonalovat v řeči a po víkendu mám slíbené i nějaké super německé songy, tak jsem zvědavý, co mi přiveze.
V týdnu jsem při cestách do města a zpět na kolej potkal plno Čechů a když jsme se spolu dali do řeči, tak jsme zjistili, že nakonec bydlíme na stejném místě. Na koleji Gerokstr. 27 jsem už napočítal asi 8 lidí, co mluví česky, takže nás tu je nakonec dost početný klan, což se bude hodit, až budeme v úterý připravovat program na představení České republiky pro ostatní zahraniční studenty. Akce se tu koná každý týden a po představení domácích Sasů jsme hned druzí v pořadí, tak doufám, že se nám to vyvede alespoň tak, jako jim v ten večer první.
pátek 3.10.2008
Jelikož bydlím na koleji, která se nachází v úplně jiné části města než samotná univerzita a mnoho dalších kolejí, jsme tu tak trochu všichni odstrčeni od veškerého studentského dění. Nemáme tu ani žádnou hospodu, zájmovou místnost, prostě nic, kde by se člověk mohl s někým potkat a popovídat. Jeden z mých dvou spolubydlících je Gruzínec, je to malinko čuňátko a moc toho nenamluví. Je celý den zalezlý u sebe v pokoji a vidíme se při potkání v chodbičce nebo v kuchyňce tak maximálně 2x za den. Druhý spolubydlící by měl být Němec, ale toho jsem zatím ještě neměl možnost poznat, protože je prý někde doma na prázdninách. Několik dalších lidiček potká člověk ještě ve výtahu nebo dole u schránek, ale to jsou většinou číňané, kterých je tu v Drážďanech všude mrtě moc :-) a každý na ně jen nadává - takže taky žádný kamarádschafft. Nezbude mi tedy nic jiného, než se poohlédnout po nějaké kultuře a studentsko-společenském dění někde jinde. Na nejbližší sousední kolej to mám pěšky 10 min.
Odkaz na kolejní stránky:
www.wh9.tu-dresden.de/de/fuer-unsere-netznutzer/startseite.html
Komentáře
Přehled komentářů
No, jestli se nepletu, tak masopust a s ním spojené masopustní veselé období končí na popeleční středu tj. 40 dní před Velikonocemi.
Nebyl jsem si jistej, tak jsem i zapátral kvůli ověření na netu...
http://cs.wikipedia.org/wiki/Masopust
http://www.vira.cz/masopust
http://www.vareni.cz/trendy/masopust-svatek-jidla/
masopust
(Zdenán, 19. 3. 2009 22:37)