Noční pečení bramboráků
Asi bych se tu o téhle akci neměl moc rozepisovat, aby se na mě maminka nehněvala, ale doufám, že mi to protentokrát odpustí. Ostatně by byla velká škoda na tohle veselé setkání zapomenout a nenapsat o něm ani řádku.
Začalo to, jak jinak, než úplně nevinně. Celý večer jsem seděl u úkolu z němčiny a už jsem toho měl plné zuby. Když jsem ho kolem půl jedenácté konečně dopsal, řekl jsem si, že se odměním a dovolím si vycházku do nedalekého klubu CountDown, kde se ten večer konala portugalská párty. V klubu tentokrát moc lidí nebylo, ale i tak zábava rozhodně nevázla. Během několika minut jsme naučili několik německých kamarádů Macháčka a prakticky celý večer jsme vrhali kostky jako o život.
Když se kolem půl druhé začala společnost rozcházet, domluvili jsme se společně s Magdou, Tomášem a Markétou, že by se hodilo něco dobrého do žaludku a že se tedy přesuneme na kolej a uvaříme si nějakou dobrotu. Zvítězily nakonec bramboráky. Nikdo z nás s nimi neměl nikterak valné zkušenosti, ale za mého a Tomášova odborného dohledu se holkám podařilo připravit jakousi směs, která se podobala onomu potřebnému těstu a dokonce tak i voněla. Po hodině příprav se začalo s pečením a každý se nemohl dočkat okamžiku, kdy sklouzne první kousek z pánve na talíř a my budeme moct prvně ochutnat. Po drobných dochucovacích úpravách čtvrt kilem mouky, dvěma vejci a solí se už dílo zcela podařilo a strojová výroba se rozjela na plné obrátky. Trochu jsme přepískli množství brambor, a tak jsme toho napekli jako pro regiment.
Postupem času kousky z talíře mizely, a když byli všichni nacpáni k prasknutí, uvelebili jsme se v pokoji a začali jsme hrát Královské rošády, aby nám trochu slehlo a nešli jsme spát s tak plným břichem. Zvládli jsme tři hry a únava nás přepadla tak rychle a nečekaně, jako když vtrhne zima na Šumavu. Kolem sedmé ranní už zbyly síly jen na ukončení akce a rozchod k domovu a já jsem začal uklízet. Ne však proto, že by po návštěvě zbyl takový nepořádek, ale z toho důvodu, abych neusnul. Za necelé dvě hodiny jsem musel vyrazit na němčinu, a tak jsem nechtěl riskovat zaspání. Nakonec se mi povedlo vydržet a mohl jsem vyjet do školy. Cestou jsem se ještě olizoval po té naší noční dobrotě až za ušima.
Komentáře
Přehled komentářů
příště se na to vaření líp nachystáme, strouhanku jsme tentokrát neměli a vajíčka jsme nějak špatně odhadli. S tou fotkou máš pravdu - už svítalo ;-)
vošouchy
(zdencahodanova, 20. 1. 2009 21:02)tak, chlapečku, ty vošouchy voněly až do Klatov,a zahuštuji je hrstí strouhanky.. a na tu " horu " bramborů dej příště vejce "3". ta poslední fotka... to je už svítání, ne ? Zdravím mamča
re: vošouchy
(Zd., 20. 1. 2009 23:00)