Jdi na obsah Jdi na menu
 


výlet 10 – IBU Cup Altenberg - Biatlon

Po delší výletové přestávce jsme se tentokrát domluvili na jeden zimní výlet, který tu zorganizovala naše erasmus-spolužačka Anna z Ruska, která je úplně blázen do fotbalu a biatlonu. Právě biatlonový závod, který se jel v rámci evropského poháru, byl cílem našeho cestování. Jen pár kilometrů od Cínovce se nachází malá vesnička Altenberg, vedle které najdete v lesích biatlonovou střelnici, kam jsme přesně měli namířeno.

            Naše cesta začala brzkým vstáváním a v 7:44 jsme už všichni seděli v autobusu a cestovali směrem k českým hranicím. I přes nevyspání byla nálada veselá a už bylo všem jasné, že nás čeká příjemný den. Hodinka jízdy utekla jako nic a nás čekala zhruba čtyřkilometrová procházka lesem směrem k SparkasseArena, kde se závod konal. Na místo jsme dorazili několik minutek po startu závodu mužů, a tak jsme už hned mohli vidět první borce při střelbě. Do areálu si našlo cestu poměrně hodně lidí, a tak byla atmosféra dost bouřlivá a všichni hnali závodníky mohutně kupředu. K Anny velkému potěšení, vyhrál závod mužů ruský biatlonista a dokonce se na ni po závodě i usmál, takže kdyby se už ani nic jiného nepřihodilo, výlet už teď stál za to.

V přestávce jsme se posilnili svařákem, ochutnali klobásu, dokonce se rozpoutala i sněhová válka a někdo zkoušel bobovat i na vypůjčeném igelitovém pytli. Po hodince jsme se zas sešli na tribuně střelnice, kde akorát začínal závod žen a opět jsme fandili, co nám síly stačily. Čtvrté místo pro české barvy ze závodu mužů se bohužel žádné naší závodnici zopakovat nepovedlo, ale i tak klobouk dolů – já bych po tom běhu netrefil ani slona z pěti metrů. Z ženského souboje vyšla nakonec vítězně německá závodnice a nejlepší z Rusek byla druhá, takže východoevropská složka našeho zájezdu byla přímo v sedmém nebi.

            Kolem druhé odpolední bylo dobojováno a my jsme se pomalu vydali na zpáteční cestu. Lepší počasí jsme si snad na nedělní den ani nemohli přát a tak jsme si užívaly spousty sněhu a sluníčka, co to jen šlo. Kalhoty a boty se mi sušily na topení ještě o půlnoci.  Tak parádně, jako nám vycházel celý den, nám vyšla i zpáteční cesta. Vlak do Drážďan nám odjížděl asi za 5 minut po příchodu na nádraží, a tak jsme rychle naskočili a spokojeně se nechali odvézt k “domovu“. Příjemně unaveni čerstvým krušnohorským vzduchem jsme přijeli na Hauptbahnhof jak šípkové Růženky – byl to vydařený den!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář