Erasmus v Drážďanech

Vítejte na stránkách popisujících jeden podzim studentského života strávený v Drážďanech.

Uteklo to jako voda!

Mám neustále v živé paměti ten den, když jsem poprvé přijel do Drážďan. S vykulenýma očima jsem se nastěhoval na kolej, udělal první procházku po městě a po rozloučení se s taťkou, který mě sem přivezl, jsem s pocitem samoty a s napětím očekával, co nového a zajímavého mě v novém prostředí potká.

Nebudu  Vám nic nalhávat, počáteční dny nebyly nikterak veselé a snadné. Vyřizování všech nutností a oběhávání mnoha úřadů mě zpočátku stálo hodně nervů a sil a nejhorší pro mě byly volné chvíle, které jsem musel trávit neustále sám, jelikož jsem v cizím prostředí neměl vůbec žádné kamarády a známé. Začátek rozhodně nebyl z kategorie „pravé ořechové“. Na vše si člověk ale rychle zvykne, a stejně tak tomu bylo i v mém případě. Než jsem se nadál, první měsíc byl téměř u konce, rozběhla se škola, navázal jsem první kontakty a co mi hodně pomáhalo bylo to, že jsem našel družstvo, ve kterém jsem mohl trénovat a hrát, a tím jsem získal rázem plno nových „volejbalových“ kamarádů.

S postupem času se vše ustálilo já jsem si v Drážďanech zvykl natolik, že mi ani nepřišlo, že jsem v cizině. Po měsíci a půl mě čekal výlet domů, o Vánocích další a než se člověk nadál, začal nový rok a to už se mi pobyt přehoupl do druhé půlky. V té době vše nabralo neskutečné obrátky a já se ani nestačil divit, jak ten čas letí.

Jelikož jsem si Drážďany velice oblíbil, chtěl jsem se dozvědět o tomto městě co nejvíce. Jakmile to jen šlo, navštěvoval jsem společně s ostatními studenty nejrůznější výstavy a památky, podnikali jsme výlety do okolí a zúčastňoval jsem se všelijakých školních i mimoškolních akcí. Zkrátka, když už jsem se do tak pěkného místa dostal, chtěl jsem si to tu užít.  

Během uplynulých dní, jsem se na tyto stránky snažil zaznamenat vše zajímavé, co mě potkalo, ale věřte, že to je jen zlomek toho, co všechno jsem na mém erasmus-pobytu zažil. Doufám, že jste, alespoň někteří, navštěvovali tyto stránky rádi a s chutí si početli o tom, jak se mi vede. Trochu mě teď mrzí, že jsem si s výjezdem během studií vzpomněl až tak pozdě a že jsem si už nemohl pobyt prodloužit. Ale nedá se nic dělat - všechno pěkné jednou končí... I tak je zážitků spousty a když jsem teď zpátky v Čechách, moc rád na všechno vzpomínám.

Na závěr bych chtěl rozhodně ještě poděkovat všem, kteří mi před a i během pobytu pomáhali nebo mě jakkoliv jinak podporovali. Bylo to pro mě moc důležité a každá taková věc, jako třeba pohled, smska či návštěva mi dodávala síly do dalších dnů. Každému, kdo o podobném výjezdu jen trochu uvažuje, tuto zkušenost vřele doporučuji - alespoň pro mě to byla obrovská životní škola.

Jak to všechno začalo…

            Už si ani nepamatuji, kdy to přesně bylo, ale zhruba někdy na přelomu čtvrťáku a páťáku  se mi vedrala do hlavy myšlenka vyrazit někam do světa. Zapříčinil to ten fakt, že jsem byl v té době obklopen spoustou lidí, kteří neustále někam cestovali a vyráželi - a to jak na výlety, tak hlavně na zahraniční studijní pobyty. Ze všech stran jsem jen slyšel, jak jsou výjezdy “in“, že jsou super, co všechno se dá ve světě zažít a jak člověk naváže plno nových fajn kontaktů.

No jo, ale co já bych ve světě dělal, když neumím cize ani žbleptnout???

Chvilku mi to tedy v hlavičce šrotovalo a poté, co jsem omrknul nabídku možných výjezdů zprostředkovávaných naší školou a ještě několikrát si vyslechl, že bych byl hloupej, kdybych nikam nejel, jsem se rozhodl, že teda hloupej nebudu a začal jsem plánovat erasmácký pobyt v Drážďanech. Drážďany jsem si vybral z toho důvodu, že je to jedno z nejhezčích měst bývalého východního Německa, nacházejí se blízko Prahy, studovala tu spolužačka, takže o informace nebyla nouze a jestli malinko nějaký základy cizí řeči mám, je to právě němčina.

Po vyřízení všech nezbytných předodjezdových nutností, které šlo na naší škole až překvapivě snadno, jsem se mohl začít naplno těšit na poslední rok mých studií, opepřený psaním diplomové práce, ale oslazený o zážitky z Drážďan.

O tom, kolik průšvihů mě tu potkalo, jak se mi v novém prostředí vede a co všechno tu vyvádím a zažívám, by Vás měly informovat právě tyto stránky, které se mi, jak doufám, bude dařit nějak obstojně aktualizovat a vylepšovat. Přeji Vám pohodové počteníčko.
 

                                                                                                                           Zdenán 

P.S. Všichni jste kdykoliv zváni na návštěvu. Budu rád, když se na mě přijedete podívat! S ubytováním nebude problém, takže se stačí jen ozvat.